Defenzivní činnost – představují základní zpravidla vynucený a dočasný druh boje s cílem zastavit útok nepřítele, udržet důležité prostory a vytvořit podmínky k přechodu do útoku. Důležitá je i hloubka obrany – umožňuje více času na reakci útoku nepřítele.

1. Manévrová obrana – vedena s cílem vyčerpat nepřítele, zničit maximum nepřítele, způsobit mu ztráty, vnutit mu svůj způsob činnost, vyhnout se rozhodujícímu střetnutí, získat čas a uchovat vlastní síly, ničení infrastruktury, zátarasy.
2. Poziční obrana – je-li nutno udržet stanovený prostor, případně při nemožnosti vést manévrovou obranu (např. kvůli terénu nebo nedostatečně mobilním jednotkám).
3. Obrana mimo dotyk s nepřítelem – se zaujímá skrytě, v co nejkratším čase a zpravidla k tomu úkolu vyčleněnými jednotkami, které ženijně budují prostor, zaujímají sestavu a organizují se.
4. Obrana v přímém dotyku s nepřítelem – zpravidla se zaujímá v boji a jde o vynucenou činnost, souběžně s odrážením úderů nepřítele je třeba neprodleně zahájit budování obranných staveb, zatarasování, maskování a realizovat ženijní opatření.
5. Boj na zdrženou - vlastní vojska pod tlakem výrazné převahy nepřítele záměrně nebo vynuceně opouštějí předem určený bráněný prostor a zpomalují jeho postup. Při jeho vedení je nutné zabránit obklíčení a zničení vlastních vojsk a uchovat jejich bojeschopnost, především ale získávat čas pro následnou činnost vlastních vojsk. Naše vojska nejdou do boje s nepřítelem, snaží se nepřítele zdržet a zpomalit.