JAKÉ TYPY NEUTRALITY ROZLIŠUJEME A V ČEM JSOU ODLIŠNÉ? UVEĎTE NA PŘÍKLADECH ZEMÍ V SOUČASNÉ EVROPĚ
Neutralita státu - stav, kdy se stát neúčastní ozbrojeného konfliktu (ve válce), je nestranný. Tento stát neposkytuje vojenskou podporu ani útočiště válčícím stranám a brání se proti porušení své neutrality.
Dočasná neutralita
- je závislá na průběhu konkrétního konfliktu
- končí zánikem válečného stavu mezi bojujícími stranami
- vstupem neutrálního stavu do války
- obsazením daného neutrálního státu ve válce
- zahájením bojů na území neutrálního státu
- Na tento druh neutralit se vztahují Haagské konvence
- Rakousko za Krymské války 1853 - 1856, Švédsko za 2. sv. války
Trvalá neutralita
- předpokládá nejen neúčast na konkrétním konfliktu, ale ani na žádném konfliktu v budoucnosti
- ani v mírových dobách nesmí připustit na svém území přítomnost cizích vojenských jednotek
- nesmí vstoupit do mezinárodních vojenských či obranných organizací
- Stát trvale neutrální musí tuto neutralitu potvrdit mezinárodní smlouvou nebo deklarací neutrality. Tato deklarace musí být notifikována dalšími státy. Státy mohou neutralitu uznat nebo garantovat.
- Uznaná trvalá neutralita státu – ostatní státy uznaly a zavazují se tuto neutralitu pouze respektovat.
- Garantovaná trvalá neutralita státu – ostatní státy nejen uznávají a zavazují se, že vstoupí na obranu státu, pokud by došlo k napadení takového státu.
- V Evropě jsou 4 trvale neutrální státy: Švýcarsko (deklarovalo v roce 1815), Rakousko (deklarovalo v roce 1955), Irsko (deklarovalo v roce 1937), Malta (deklarovalo v roce 1980, ale je neutrální od svého vzniku v roce 1964). Trvalá neutralita u těchto států je zakotvena ve více mezinárodních smlouvách a dohodách. Rakousko a Švýcarsko jsou uznány podle Vídeňských dohod a Pařížské charty. Irsko bylo uznáno Vídeňskou smlouvou a chartou OSN. Malta je uznaná v rámci Evropské unie v několika dohodách.
- Švédsko a Finsko zachovávalo po dlouhá desetiletí vojenskou neutralitu. Invaze Ruska na Ukrajinu, ale přinesla dramatický obrat. Švédsko až doteď svou bezpečnost posilovalo především skrze menší obranné dohody (Švédska, Dánska, Finska, Norska, Island) a navazuje na předchozí dohody o spolupráci skandinávských zemí. Vstupem do NATO = kolektivní obrana.