Military Decision Making Process = plánování operací na úrovni prapor a vyšší. MDMP je proces, který má 7 na sebe navazujících činností a výsledkem je vydání bojového rozkazu. Čas na plánování - štáb 1/3, 2/3 podřízené jednotky).

1. Obdržení úkolu - přijetí rozkazu z nadřízeného stupně, cílem Briefingu 1 je seznámit štáb s přijatým úkolem a s činností nadřízeného, časová osa. Může být vydáno předběžné nařízení (WARNO) č. 1 – seznámení s hlavními úkoly a příprava, časová osa.
2. Analýza úkolu – 2a-analýza a pochopení OPORDU, 2b - hodnocení faktorů a podmínky, které budou ovlivňovat splnění úkolu (terén, počasí, technika, EN, mapy...) Cílem Briefingu 2 je seznámit s fakty, které mohou ovlivnit operaci. Může být vydáno předběžné nařízení č. 2. Hlavním smyslem je doplnit podřízeným informace.
3. Tvorba variant činnosti - tvorba variant probíhá ve zpracovatelských skupinách. Přítomnost velitele při tvorbě variant je klíčová pro ušetření času. Při tvorbě štáb reaguje na nové zpravodajské informace. Cílem Briefingu 3 je představení zpracovaných variant činnosti. Nejnebezpečnější a nejpravděpodobnější varianta.
4. Analýza variant činnosti - cílem analýzy variant je identifikovat složité situace, součinnost nebo možné následky akcí pro každou variantu. Válečné hře je podrobena pouze vítězná varianta. Válečná hra je vizualizace silných a slabých stránek varianty činnosti, možností a schopností vlastních vojsk a nepřítele. Na základě provedené válečné hry je nyní možné každou variantu objektivně ohodnotit.
5. Porovnání variant činnosti - cílem je objektivní nezávislé hodnocení variant. Záměrem je identifikovat silné a slabé stránky vlastních variant, umožnit výběr varianty s největší pravděpodobností na úspěch. Cílem Briefingu 4 je přehledně zveřejnit výsledky analyzovaných variant.
6. Schválení variant činnosti - následuje na závěr Briefingu 4, kdy velitel vybere vítěznou variantu. Je stále součástí Briefingu 4 a cílem je vybrat vítěznou variantu. Může být vydáno předběžné nařízení č. 3 před BR.
7. Zpracování rozkazu - štáb zpracovává jednotlivé části bojového rozkazu a dává je do finální podoby. Cílem je vytvořit BR. Briefingem 5 velitelům podřízených jednotek. Na závěr je vydán BR včetně příloh.

12.2. JAKÝ JE ROZDÍL MEZI MEZINÁRODNÍM HUMANITÁRNÍM PRÁVEM A SYSTÉM OCHRANY LIDSKÝCH PRÁV, UVEĎTE NĚKTERÉ JEJICH ZÁKLADNÍ DOKUMENTY

• Mezinárodní humanitární právo a mezinárodní lidská práva se vzájemně doplňují. Oba systémy se snaží chránit jednotlivce, činí tak ale za různých okolností a odlišnými způsoby.
• Zatímco MHP nastupuje v ozbrojeného konfliktu, lidská práva je na podmínky mírovým, tak v době války.
• Velice důležitou odlišností obou odvětví jsou i vztahy, které se snaží upravovat. Moderní právo lidských práv reguluje vztahy mezi jednotlivcem a státem. MHP však s jednotlivcem jako aktivním aktérem nepočítá. Ukládá vzájemné povinnosti stranám konfliktu.

1. Humanitární právo je souhrnem mezinárodně právních norem, které za situace ozbrojeného konfliktu chrání osoby, které se přímo nebo nepřímo účastní nepřátelských akcí, a omezuje způsoby a prostředky používané k vedení války. MHP má dvě složky:
   • Ženevské právo (MHP – mezinárodni humanitární právo): které zajišťuje ochranu obětí ozbrojených konfliktu. ochrana osob, které se aktivně nepodílejí na nepřátelských akcích (zejm. civilistů)
   • Haagské právo (LOAC – právo ozbrojeného konfliktu): stanovuje pravidla vedení ozbrojeného konfliktu, stanovuje, jaké prostředky je možné použit a jaké způsoby vedení konfliktu nelze akceptovat.
2. Lidská práva, alespoň ta základní, se uplatňují za všech okolností, ve válce i v míru. V období ozbrojeného konfliktu však státy mají možnost omezit velké části těchto práv, s výjimkou nejzákladnějších (např. právo na život či zákaz mučení, kolektivní tresty). Lidská práva chrání jednotlivce a snaží se zabránit zvůli ze strany státu. Nezabývají se způsobem, jakým jsou prováděny vojenské operace.

K hlavním smlouvám MHP patří - 1864 Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných v poli, 1949 Čtyři Ženevské úmluvy - III ŽÚ zacházení s válečnými zajatci, IV ŽÚ o ochraně civilních osob za války.

Mezi prameny systému ochrany lidských práv patří - Všeobecná deklarace lidských práv přijatá Valným shromážděním OSN v roce 1948; Úmluva o prevenci a trestání zločinu genocidy1948; Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, 1981;Americká úmluva o lidských právech, z roku 1969;Africká charta lidských a národnostních práv, z roku 1981;