Mistr Sun´c (544–496 př. n. l.) - považován za zakladatele vojenského strategického myšlení, vojenský poradce a vojevůdce:

• Kniha Umění války ovlivnila euro-americké strategické myšlení 20. století. Příručkou vojenské strategie, která rozebírá všechny předpoklady nutné pro vítězství ve válce. Sun´c zkoumal i psychologické, ekonomické a kulturně-filosofické předpoklady k dosažení vítězství ve válce.

Pojetí a principy vojenských spisů rodiny Sun´c:

• Válka jako nejdůležitější úloha státu, stát má monopol na zabíjení. Strategie, postupy, plánování, zpravodajská analýza.
• Problematika velení, velitel si vybírá jednotku, výcvik a velení, psychologie.
• Válečnické postupy a strategie – lstivost, beztvarost, strategická síla, obvyklé a neobvyklé postupy.
• Vojenská taktika – soustředí se na základní opatření, formace, relativní síla a odpovídající taktika.
• Plán – reálné cíle, promyšlený plán přináší vítězství a nedostatečný plán přinese porážku.
• Bojový duch – nejsilnější bojový duch je ráno a přes den oslabuje a večer odchází.
• Popis terénu – výškový profil, krajina – rozptylující, snadná, sporná, otevřená, průchozí, důležitá…
• Kořenem veškerého vojenského umění je zdání a klam.
• Boj ohněm, manévrovost…
• „Znáš-li nepřítele i sám sebe, můžeš bez obav svést 100 bitev“.
• Vytvořil analogický seznam čtyř hlavních strategických úkolů v každém vojenském tažení. Za nejúčinnější tak považuje:
  • útok na nepřítelův plán (nevoj),
  • útok na mysl nepřátelského vojevůdce,
  • útok na jeho spojence (nevoj),
  • politicko-ekonomická eliminace jeho spojenců,
  • útok na jeho armádu (voj),
  • dobití měst (voj),
  • útok na politická a ekonomická centra moci nepřítele.
• Jádro vojenské teorie Suna se dá říct jako teorie získání kontroly nad průběhem války a nad nepřítelem.

Carl Philipp Gottlieb von Clausewitz (1780–1831):

• nejvýznamnější vojenský teoretik všech dob.
• Kniha O válce, dodnes patří mezi základní příručky pro výuku vojenské strategie a taktiky. Dílo je založené na pozorování a vlastních zkušenostech, z válek francouzské revoluce a z napoleonských válek a na zkoumání válečné historie. Byl přesvědčený, že obrana je účinnější formou válečných aktivit než útok.
• Ambivalence - skutečná realita na bojišti - tvořena nepředvídatelnými okolnostmi - vyřeší ho „vojenský genius“ - vysoce rozvinutá morální schopnost vykonávat konkrétní činnosti = vysoká inteligence, odvaha (fyzická a morální) a instinkt a cit pro podstatné.
• Válka nemůže být považována za vědu, ale za umění. Válka je de facto pokračováním politiky jinými prostředky.
• Vztah taktiky a strategie = jako vztah doktríny toho, jak používat dostupné prostředky (vojáky, zbraně, techniku) pro úspěch v konkrétní (taktika) a vztah, jak využít konkrétní bitvy pro úspěch ve válce (strategie).
• Teorie tzn. Gravitačních center: jejichž dosažení je základním cílem vojenské kampaně: zničení armády protivníka, dobytí jeho hlavního města, zničení armád jeho spojenců (čistě vojenskými prostředky).