Motivací rozumíme- usměrňování našeho chování a jednání k dosažení určitého cíle. Motivaci v přípravě personálu je třeba chápat jako komplex různorodých a vzájemně se podmiňujících faktorů (motivů).

Z hlediska umístění lze hovořit o motivaci.

• Vnější - na jedince působí z okolního světa, jako jsou například pokyny či rozkazy (a hrozby).
• Vnitřní - je zpravidla poháněná zájmem, potěšením či dobrým pocitem z určité činnosti.

Velitel zpravidla pracuje pouze s motivací vnější, a to nejčastěji ve formě odměn a trestů (či jejich příslibů). Vnitřní motivace mu však bývá bohužel skryta. Mívá proto mnohdy pocit, že jeho vojáci nejsou motivovaní. Ve skutečnosti motivovaní jsou, ale ne k tomu stejnému, jako on.

Stimulace - představuje soubor vnějších podnětů či pobídek, které mají určitým způsobem usměrňovat jednání pracovníků a působit na jejich motivaci. Smyslem používání stimulů je podnítit u pracovníka určitou aktivitu nebo ji omezit. Zvýšení motivace je možno v řídící praxi docílit využíváním řady podnětů stimulujících pracovní výkon:

• ekonomická jistota (mzdy a platy)
• pocit bezpečí (stabilita a perspektivnost pracovního zařazení)
• možnost kariérového postupu
• veřejné uznání a morální ocenění pracovníka v rámci podniku i celé společnosti
• důvěra v podnik
• uspokojení z vykonávané práce
• příznivé vztahy se spolupracovníky (společenská atmosféra v pracovní skupině)
• příznivé vztahy s bezprostředně nadřízeným pracovníkem (jeho jednání s lidmi, způsob vedení)
• příznivé vnější pracovní podmínky
• péče organizace o pracovníky

Zásady při užití stimulů:

• Spravedlnost (stimuly rozdělovat spravedlivě, aby se necítili znevýhodněni)
• Vyváženost – musí být zvoleny správné stimuly
• Flexibilita – stimuly musí být flexi, aby odpovídaly potřebám zaměstnanců
• Kombinace stimulů – chceme dosáhnout co nejlepších výsledků