Jednotka bojové síly - je základem pro vedení taktických činností = bojeschopnost, bojový potenciál. Je to schopnost sil bojovat a dosáhnout úspěchu v operacích. Základem jsou 3 složky:

1. Vojenské umění = zaměřeno na pozorování, vnímání operačního prostředí jednotlivci, velitelem organizací. Základ pro správná rozhodnutí na základě informací o protivníkovi = důležité pro efektivní použití BS.
2. Morální složka = ochota bojovat = daná dobrou morálkou jednotky, správnou motivací a vnitřním přesvědčením o morální a etické správnosti cílů boje. Nebo je to schopnost velitelů lidi k boji přesvědčit/přinutit = vyžaduje motivaci a správné vedení a řízení lidí.
3. Fyzická složka = lidská síla, výzbroj, kolektivní výkon, připravenost a udržitelnost. Schopnost uchovat potřebnou úroveň bojové síly po dobu nezbytnou ke splnění stanovených cílů s prostředkem vedení boje a kombinací pozemní bojové techniky, zbraňových systémů, vzdušných prostředků, plavidel, senzorů a jiné techniky obsluhované vojáky individuálního výcviku jednotlivce a jednotek jako celku pro vedení boje.

První použití tankových jednotek - první skutečný válečný tank se nazýval Little Willie a byl postaven v roce 1915. Idea jak překonat zákopy a ostnatý drát. Snížení ztrát při útoku. Velmi efektivní proti pěchotě a tehdejším zátarasům. Výzbroj kulomety, děla byl to základ celosvětového pokroku v taktice = 3. generace válečnictví, masové použití tanků.

Použití odstřelovačů – k největšímu rozmachu došlo v 1. světové válce, kde se jednalo o zásadní jednotku schopnou působit vysoké ztráty a velký psychologický tlak na nepřítele. Je schopna působit na velké vzdálenosti a zároveň se dobře maskovat.

Taktika nového nasazení tankových jednotek se zabývalo několik teoretiků, např. H. Guderian v knize Achtung!. Nejdále v tomto ohledu došli Němci, kteří vytvořili koncept tzv. blitzkriegu. Ten je založen na myšlence rychlého úderu tankových klínů, které usilují o obejití a následné obklíčení hlavních nepřátelských sil. Cílem je zničit jejich velitelská a logistická centra, přerušit zásobovací trasy a ústupové koridory. Místo pomalého frontálního útoku proti hlavní síle nepřítele, typické pro 2. generaci válečnictví, nastupuje rychlý manévrový boj proti jeho týlu, vedený mechanizovanými jednotkami a silně podporovaný letectvem. Klíčovým faktorem úspěchu je udržení vlastní iniciativy, rychlost postupu, psychologické působení na nepřátelské vojáky a civilní obyvatelstvo.