Pozornost je selektivní – posluchači si vybírají pouze to, co se jim hodí a co je zajímá. Základním úkolem prezentátora je přizpůsobit téma prezentace zájmům, potřebám posluchačů.

Cíle a charakteristika prezentačních dovedností:

• analýza publika – ujasnit si, kdo je cílovou skupinou, odhalení zájmů a potřeb posluchačů
• příprava stručného, srozumitelného a zapamatovatelného obsahu prezentace;
• volba správného stupně složitosti prezentace;
• efektivní použití technických a vizuálních prostředků prezentace;
• dodržování správných komunikačních zásad při samotném rétorickém prezentování, srozumitelnost
• poskytnutí a využití zpětné vazby.

Zásady pedagogické komunikace:

• DRŽENÍ TĚLA – v klidu, uvolněný, stojí vzpřímeně;
• ZRAKOVÝ KONTAKT – vytváří vztah k posluchačům;
• GESTIKULACE – pohyby hlavy a rukou;
• MIMIKA – výraz obličeje;
• SÍLA HLASU – hovoří středně silně;
• TEMPO ŘEČI – různé variace;
• MODULACE – SÍLA HLASU – zvyšování a klesání hlasu, střídání výšky hlasu;
• VLOŽENÍ PŘESTÁVEK – dávají řečníkovi čas.

Zásady při komunikaci s jednotkou – mluvit krátce aby vše vnímali, jasně aby to ocenili, barvitě aby si to zapamatovali, přesně aby se tím mohli řídit.

Časté nešvary prezentací - obsah není přizpůsoben posluchačům, není pro ně zajímavý, posluchači jsou zahlceni příliš velkým množstvím dat, nevhodné používání PowerPointu, příliš mnoho slangu.